Svépomocná skupina podle Toseví
Svépomocná skupina je založená na vzájemné pomoci a podpoře svých členů. Ti poskytují pomoc a zároveň ji přijímají. Sdružují se za účelem řešení určitého společenského problému – ochrana duševního zdraví, zdravý životní styl. Svépomocná skupina je též skupina vzájemné pomoci, jejíž činnost je založena na ideji soběstačnosti, důvěry ve vlastní schopnosti a znalosti, ve vlastní životní zkušenosti. Svým členům slouží jako emocionální podpora, zdroj informací, rad, zkušeností, praktik a postupů týkajících se daného problému. Též může mít funkci ofenzivní, usilující vybojovat pro daný stav či problém větší společenské uznání, toleranci a nebo podporu, snížit stigmatizační stav jevu. Snahou svépomocné skupiny je dosáhnout změny chování a postojů jejích členů, pomoci jim adaptovat se na novou danou situaci v jejich životě.
Peer konzultant
Peer konzultant je člověk s vlastní zkušeností s duševní onemocněním, který je schopen prostřednictvím této vlastní zkušenosti pomáhat tam, kde je potřeba. Je osobním příkladem zvládnutí těžkého životního období, poslem naděje a pomoci klientům, rodinným příslušníkům a přátelům, kteří se ocitají v podobné životní situaci. Peer konzultant je pevnou součástí odborného týmu, je díky své vlastní zkušenosti s duševním onemocněním spojujícím článkem mezi klientem a personálem dané sociální či zdravotní služby, též nositelem zpětných reflexí v poskytované službě. Klienta prostřednictvím vlastní zkušenosti s duševním onemocněním vede a podporuje na jeho cestě za zotavením, též ho podporuje v zajištění si osobních záležitostech a provází ho systémem poskytovaných služeb
Destigmatizace
Destigmatizace je soubor aktivit vedoucí ke snížení dopadu stigmatizace osob s uševním onemocněním. Jedná se o činnosti jako jsou osvěta společnosti o duševním zdraví (řeší problém nevědomosti), eliminování negativních postojů společnosti k lidem s duševním onemocněním (řeší problém předsudků) a změna jednání s lidmi s duševním onemocněním (řeší problém diskriminace). Stigmatizace vede k nedostatku znalostí, které vedou k předsudkům, negativním postojům vůči lidem s duševním onemocněním. Ti nejenže musí čelit nesnázím pramenícím ze samotného onemocnění, ale i závažným problémům sociální povahy vedoucí k vyloučení a znevýhodnění v mnoha oblastech života (zhoršení přístupu ke zdravotní péči o tělo a duši, zhoršení ekonomické situace, možností vzdělávání a uplatnění na trhu práce i ke snížení navazování a udržování sociálních vztahů)
